instagram no.1
instagram no.1
V březnový čas bylo potřeba si připomenout, že už tu bude brzy jaro.
Moje ranní cesta do práce. Krásný pocit když už vychází slunce. I když cestovat do práce pod rouškou tmy má taky něco do sebe.
Momentka z farmářských trhů.
Káva plná pochopení.
Květiny. Jasně, tohle fotí každý. Tak jsem musel taky. Občas plavu po proudu B-).
Jídlo!!! Hodně jídla!!! A dobrého!!!
Tento okamžik byl opojný. V nohách jsme ten den měli už 9 km a tak přišla řada na pořádnou kávu.
Na jarní procházce s mojí drahou polovičkou jsme se dostali do davu turistů. To byl hell. Tučňáčí chůze a jen tak tak jsme se dostali ze sevření davu do vedlejší uličky. Miluji ten pocit, když jste v zapadlé uličce, nikde nikdo není a můžete se nerušeně procházet. A v jedné z těchto uliček byl petrklíč samotář.
Botky trýznitelky. Štěstí z nově nabytých bot bylo vystřídáno bolestí, kterou mi přivodily. Velká chyba vzít si nové boty na celodenní pochod po Praze! Jak já trpěl.
Ted už jsme ale kamarádi.